O půstech se už popsalo spouty papíru i webových stránek. Většina laické i odborné veřejnosti, zabývající se stravováním, zdravím a cestou, jak obojí sladit a vyvážit, se k občasným půstům staví pozitivně. Odborná, zvláště pak ta tzv. západně-medicínská skupina naopak spíše negativně. U zdravých jedinců je občasný půst rozhodně prospěšný, na tom se většinou shodnou všichni, kteří něco málo o výživě vědí. Jak je to ovšem u lidí, kteří ve svém životě mají výzvy v podobě chronických chorob, metabolických a nebo autoimunitních poruch? Jak to je s půsty třeba u diabetiků I. typu? Názory se různí. A tak jsem se rozhodl udělat si svůj vlastní názor a prostě to vyzkoušet...
Desátý den půstu. V tomto okamžiku bych už měl být podle lekařů (od slova lekat) mrtvý. Nejsem. Jak je tohle možné? Svůj názor si můžete udělat sami... Vše je zdokumentováno, změřeno, publikováno :)
Další prožitky z průběhu 21 denního půstu s diabetem I. typu jsou zdokumetovány a zveřejněny v tomto videu. Moje vlastní zkušenost vám může pomoci udělat si svůj vlastní názor a možná se tak pro vás otevře nový prostor k přemýšlení.
Dlouhodobé půsty s autoimunitní poruchou - diabetem I. typu - jsou jedněmi označovány za možné, některými doporučováno, někdo si myslí, že je to zcela nemožné a jsou i tací, kteří dlouhodobé půsty s touto diagnózou označují za hazard životu nebezpečný. Ať už je to jakkoli, já to zkusil, jsem tady a podávám svou výpověď. Co si z toho kdo vezme je už na vás :)